Stribro zabíjí viry
LÉKARSKÁ STUDIE "ZJISTILA", ŽE STRÍBRO ZABÍJÍ VIRY...
Zpráva z tisku…
Journal of Nanotechnology publikoval výsledky prulomové studie, která zjistila, že "nanocástice stríbra hubí HIV-1 virus a pravdepodobne zabíjí prakticky všechny ostatní viry." Podle Physorg byla tato studie, provedená výzkumníky z University of Texas a Mexico University, "vubec první prípad kdy lékari zkoumali použitelnost nanocástic stríbra."
A co ríká spisovatel Jirí Wojnar?
Pri výzkumu byly použity tri ruzné metody omezení velikosti cástic stríbra použitím krycích cinitelu. Byl to penový uhlík, poly (PVP) a hovezí sérum albumin (BSA). Cástice byly trídeny podle velikosti od 1 do 10 nanometru v závislosti na metode krytí. Po inkubaci HIV-1 viru pri 37° C cástice stríbra, pri všech trí metodách separace, zahubily 100% viru behem 3 hodin. Vedci si myslí, že se cástice stríbra naváží na výhonky glykoproteinu, které mají u viru rozestup asi 22 nanometru.
I když je další výzkum nezbytný (sic!), výzkumníci "jsou optimistictí a verí, že nanologické stríbro muže být hledanou stríbrnou kulkou k hubení viru". Vedci v clánku sdelili, že už zahájili experimentální používání nanocástic stríbra k nicení superodolného patogenu, jímž je staphylococcus aureus, rezistentní na methicilin. Stríbro, ve farmaceutickém prumyslu již dlouho používané jako špickové antibiotikum, nyní muže být považováno za alternativu k lékum když jde o boj proti predtím neléciteným virum, jakož i ptací chripce rezistentní vuci Tamiflu.
Zdroj: www.physorg.com/search/nanoparticles
Tlustá cára pod temnou minulostí?
No to je neuveritelné! Zasveceným musí pri ctení takového a obdobných oznámení behat mráz po zádech. V alternativní lécbe se totiž už po celá desetiletí úspešne používá takzvané "koloidní stríbro", prostou elektrochemickou cestou získávaný roztok obsahující cástice stríbra, o nemž se ví, že je to úcinný prostredek, který se dokáže beze zbytku vyporádat se všemi viry a baktériemi a likviduje i obtížne odstranitelné plísne jako candida a podobné neduhy. Jediné, co se verejnost podnes od "lékarských odborníku" doslechla bylo, že koloidní stríbro patrí do ríše mastickáru, ba dokonce, že jeho užívání je nebezpecné. A tito "profesionální mlžici", mnohdy odmenovaní fešáckými dovolenými na pacifických ostrovech, se neštítili užívat jakýchkoli prostredku. A skutecné kapacity, tedy lékari a univerzitní profesori, kterí o úcinnosti stríbrného roztoku po celou tu dobu vedeli? Vetšina zbabele mlcela. Koho chleba jíš, toho písen zpívej - a zpíváš-li falešne radeji mlc nebo te vyloucíme z chóru… Tak se stalo, že dnešní mladí lékari o koloidním stríbre (a nejen o tom…) bud vubec neví, anebo si informace sehnali jinde než na univerzite.
Je ostatne zajímavé, že farmaprumysl patrne pripustil tento "výzkum" v laboratorích jím dotovaných univerzit, a že se tak stalo nedlouho poté, když jeden naštvaný britský duchodce, mimochodem úplný laik, docela primitivními prostredky vyvinul lék proti "neporazitelnému superpatogenu", zlatému stafylokoku, jímž po desetiletí trpela jeho manželka. Úcinnost jeho preparátu je ohromující…[1]
Na téma "koloidní stríbro" bylo fabrikováno a cile publikováno velké množství pomlouvacných lživých pamfletu, v nichž domnelí "lékari" napsali spoustu nenávistných hloupostí. Donedávna jim kraloval zejména jistý MUDr. Stephen Barrett (bývalý psychiatr bez jakéhokoliv farmaceutického vzdelání, který je už od roku 1992 bez licence) v podstate "profesionální skeptik" a pomlouvac patrne financovaný farmaceutickým prumyslem, jak nedávno vyšlo najevo pred soudem [2-3].
Barrettovy clánky, nezrídka sloužící k vydírání byly s chutí prekládány a publikovány "obcemi vedeckých skeptiku" i v jiných zemích, zejména v Nemecku. Jeho výlevy vuci alternativním metodám v medicíne jsou ovšem také k necemu dobré - cím ostrejší výpad vuci nejaké lécbe, tím jistejší si mužete být její úcinností. A do koloidního stríbra se tento pán pustil opravdu statecne [4].
Pomlouvaci a "vetci" jeho druhu ted stojí nazí ve vetru, protože se stejne jako v mnoha jiných prípadech ukázalo, že ze svých oficiálních pozic úmyslne šírí nesmyslné nicím nepodložené nepravdy, a že alternativní lécitelé - mezi nimiž je i nekolik lékaru svetové povesti - meli opet jednou pravdu. Zamlcování úcinnosti tohoto prostého … lec nepatentovatelného… prírodního prostredku, ostatne známého a užívaného po tisíce let, se radí na dlouhou listinu vedome spáchaných zlocinu proti lidskosti, které však, žel, asi nikdy nebudou potrestány.
Hippokrates se obrací v hrobe.
Kvázidoktorum už jsme venovali víc casu, než si zaslouží, pojdme radeji prímo k veci. Aby bylo hned zpocátku jasno, "nanocástice stríbra" nejsou nic jiného než koloidní roztok stríbrných mikrocástic, a jak jasne ukázala studie zmínených univerzitních "novátoru" (která ostatne zdaleka nebyla "první") jsou-li použity cástecky stríbra urcité "velikosti" je v podstate jedno jaké hustoty je zevne nebo in vitro (ve zkumavce) použitý roztok - viry a ostatní patogeny zaniknou v každém prípade. V uvedené studii prežil patogen necekane dlouho, což lze patrne pricíst nesmyslným necistotám zbytecne primíseným do roztoku. "Nano" newspeak nic nemení - koloidní stríbro pripravované elektrochemickou cestou je ve všech ohledech vyhovující. Jestliže už si pripravujete vlastní koloidní stríbro, prosíme abyste presto venovali zvláštní pozornost následujícím rádkum, protože mnohé informace, které máte, nemusí být vždy správné.
Nejjednodušší zpusob jak doma vyrobit pravé koloidní stríbro je metoda elektrolýzy nízkým napetím. Poslouží treba nekolik baterií pripojených k stríbrným elektrodám, umísteným ve sklenici vody. Z pripojených elektrod se do vody uvolnují nepatrné cástecky stríbra. Tato ošidne prostá metoda ovšem muže snadno vést k CHYBÁM, a proto vetšina lidí, kterí si delají koloidní stríbro doma "varí" podradný produkt.
Záleží na vode
Když deláte koloid sami, je velmi duležité kontrolovat cistotu vody. Presne to je totiž jeden z faktoru urcujících, jak velké budou uvolnené cástice stríbra. Mela by být použita jen velmi kvalitní DESTILOVANÁ VODA. Jen cistá nebo filtrovaná voda nestací; obsahuje príliš mnoho rozpuštených minerálu. Rovnež nelze použít deionizovanou vodu, protože ta nevede dost dobre elektrinu, aby v ní odstartovala reakce. Pomalá reakce zarucující správný výsledek probíhá jen v destilované vode.
Další promennou ovlivnující velikost cástic je teplota vody. Cím je teplejší, tím rychleji reakce probíhá a tím menší budou i výsledné cástice. Nejvhodnejší se jeví pokojová teplota.
Vyhnete se solím
Zapomente na to, co vám kdo poradil. Za prítomnosti libovolného množství soli vždy vznikne chlorid stríbrný. Nikdy nepridávejte do vody nic, co ji muže udelat vodivejší. Nikdy do destilované vody nepridávejte kuchynskou, sul z morské vody, ani tu keltskou, protože každá sul vnese do vody ionty chlóru, který v elektrochemické reakci se stríbrem vytvorí chlorid stríbrný. Pri výrobe koloidního stríbra ve slané vode vyvstává ješte jeden závažný problém. Prítomnost soli zvyšuje elektrickou vodivost vody a to dramaticky urychluje reakci. Reakce urychlená tímto zpusobem ovšem produkuje vetší cástice. Výsledný produkt je už na pohled trvale bíle zkalený. Fotografie této látky pod elektronovým mikroskopem ukazují stríbrné cástice v rozsahu od 0,05 do 0,15 mikronu. Jsou PRÍLIŠ VELKÉ k tomu, aby vytvorily koloidní suspenzi. Dukazem je i to, že se zakrátko usadí na dne nádoby. Tento druh doma pripraveného "koloidního stríbra" muže predstavovat riziko pri konzumaci, a to ze DVOU duvodu: je v nem chlorid stríbrný a obsahuje príliš velké cástice.
Když na stríbrné elektrody ponorené do destilované vody pripojíme 30 V (stejnosmerné napetí!), dejí se zajímavé veci. Nenechte se zmást, reakce zpocátku probíhá velice pomalu. Prvních 15 minut se vetšinou zdá, že se vubec nic nedeje. Posléze zacne vznikat mdlý žlutavý závoj. Reakce pak zrychlí a produkované cástice jsou zlate-žluté, jak je dobre videt, když do roztoku posvítíte baterkou. Pri pokojové teplote mohou být behem 20-25 minut zmeneny 2 dl destilované vody na koloidní stríbro o hustote 3-5 ppm. Pritom doslova za pakatel. Fotografie pod elektronovým mikroskopem ukazují, že takto získané stríbrné cástice mají velikost od 0,001 až do 0,004 mikronu. Takto malé cástice se takríkajíc "zavesí" mezi vodní molekuly a z vetší cásti neklesnou na dno sklenice. Tak probíhá "koloidní" príprava stríbra. Když se cástice rovnomerne rozptýlí, voda opet vypadá jako úplne cistá, ale pokud má dostatecnou hustotu bude se ve svetle kapesní lampy opet jevit jako žlutavá.
"Žluté zabarvení"
Ohledne zmíneného zbarvení probíhá dlouhá diskuse. Mnoho lidí v dobrém úmyslu míní, že "žloutnutí je škodlivé; stríbro prece není žluté; žlutá znamená znecištení sírou nebo železem", a uslyšíte ješte spoustu jiných vecí.
Vycerpávající odpoved na otázku zabarvení lze nalézt ve "staré" knize s názvem "Practical Colloid Chemistry", vydané v Londýne roku 1926. V kapitole "O barvách koloidních kovu" v cásti "Polychromizmus stríbrných roztoku", na stránce 69, je následující sdelení: "Permanentní zmena barvy ze žluté na modrou odpovídá zmene v absorbci maxima kratších na úkor delších vlnových délek (svetla) s klesajícím stupnem rozptylu. Tato všeobecná vlastnost v chemii koloidu dokládá vztah mezi zabarvením a stupnem disperse." Kapitola pokracuje popisem široké palety barev pozorovatelných u koloidních roztoku kovu. Zajímavé je, že všechny mají svou žlutou fázi.
"Elektro-koloidní" stríbro, s velikostí cástic v rozsahu 0,01 až 0.001 mikronu (10 až 100 angstromu) se musí jevit jako žluté, protože to odpovídá velikosti stríbrných cástic, které v této velikosti nejlépe absorbují indigové svetlo, pricemž ponechávají jen jeho inverzní barvu, což je pozorovaná žlut. Výsledný pruzracne žlutavý vzhled nakonec dokladuje rovnomerné rozptýlení cástic.
Hnedá láhev
Jakmile se pustíte do výroby koloidního stríbra obsahujícího cástice o velikosti až 0,001 mikronu, je duležité a nutné výsledný produkt chránit. Duvod je zrejmý. Cástice obsažené v suspenzi se k sobe nepribližují, protože každá z nich nese pozitivní elektrický náboj (+) a "souhlasné náboje" se vzájemne odpuzují. Cokoli, co z cástice muže vypudit její náboj, sníží kvalitu koloidního stríbra v procesu zvaném rekoagulace. Cástice zbavené náboju se lepí dohromady a vytvárejí hrudkovitá seskupení. Tento proces muže vyvolat zejména ultrafialové slunecní zárení a také mnohé plasty. Proto je nejlepší skladovat koloidní stríbro v lahvích z tmavého skla, bud tmave žluté (hnedé), anebo kobaltove modré barvy.
Odlišnosti
Nejvetší "záhada" a tajemství úspešné domácí výroby koloidního stríbra vysoké kvality spocívá v tom, že tento produkt témer nelze standardizovat. Stríbro, jak se zdá, reaguje na nekolik prírodních sil, na které, to zatím nebylo rozpoznáno. Dokonce i pri identickém elektrickém napetí, stejné vode a teplote, jsou za urcitých dnu produkovány odlišné várky s odlišnými pomery. Za takových dnu se rychlost reakce muže lišit o více než 100%. Za "normálních" dnu trvá nejakých 15 minut než se objeví známý zlatavý oblácek cástic. Za "pomalých dnu" muže trvat až 30 minut, než se žluté cástice objeví. Kvuli temto podivným obmenám, je vždy rozumné pozorne sledovat proces pod umelým svetlem (žárovky, ne výbojky!) v nemž mužete sledovat rychlost reakce. Jakmile se ukáže žlutý oblácek pokracujte dalších 5 minut. To je nejlepší zpusob, jak cejchovat doma pripravované koloidní stríbro.
Koloidní nebo iontové?
Další velký spor se týká otázky, zda tato metoda produkuje "koloidní stríbro" ci "stríbrné ionty". Vetšina míní, že koloidní je "dobré" a iontové stríbro "špatné". Pravda asi opet bude nepopulární. Slovo "koloidní" odkazuje na stav, kdy jsou pevné cástice rozptýleny v kapaline (v tomto prípade stríbro ve vode). Pevné cástice jsou ovšem príliš velké, aby mohly být považovány za ROZPUŠTENÉ, ale zároven i príliš malé aby se daly odfiltrovat. Koloidní stav je nejsnadneji zjistitelný pomocí tzv. "Tyndallova efektu", kde v kapaline obsažené cástice rozptýlí procházející úzký svetelný paprsek (treba laserového ukazovátka) do kužele. Osvetlené cástice pozorované pod mikroskopem mimo to vykazují náhodný klikatý pohyb ("Brownuv pohyb"). Když je neco úplne rozpuštené, Brownuv ani Tyndalluv efekt se neprojeví.
Pojem "iontový" odkazuje na stav kdy nejaká cástice nese elektrický náboj. V prípade "elektro-koloidního" stríbra je tento náboj VŽDY pozitivní. Nevytvorí se negativne nabitý iont. Skutecností tedy je, že elektro-koloidní stríbro má OBE vlastnosti, je koloidní i iontové. Koloidní kvuli VELIKOSTI cástic a iontové kvuli jejich NÁBOJI. Ve skutecnosti vetšina biologických studií nasvedcuje tomu, že jsou to práve iontové vlastnosti koloidního stríbra, které z nej delají tak dobrý baktericidní prostredek. Je zajímavé si povšimnout, že staré knihy o chemii nedelají mezi koloidními a iontovými stavy elektro-koloidních kovu žádný rozdíl.
Cistota stríbra
Kvalita výsledného produktu zcela závisí na cistote použité vody a stríbra. Vetšina stávající literatury navrhuje výhradne použití ryzího stríbra (99,9999%). Vetšina domácích systému používá stríbro o cistote 99,9%. V cem je rozdíl? Úhrnná prípustná znecištení v 99,9% (.999 % ) stríbre predstavují 1000 ppm cili 1 podíl v 1000. Tyto necistoty a jejich maximální hodnoty jsou: 1) med, 800 ppm, 2) olovo, 250 ppm, 3) železo, 200 ppm a 4) vizmut, 10 ppm. Tento produkt je bežne dostupný ve forme stríbrných drátu. Když ho použijeme pro výrobu elektro-koloidního stríbra s koncentrací 5 ppm, úhrnné znecištení stríbra úmerne klesá na 4 ppb (cástic na miliardu) u medi, 1,25 ppb u olova, 1 ppb u železa a 0,05 ppb u vizmutu. Pri všech možných znecišteních, tak malá množstvím nejsou racionálním duvodem k znepokojení. Jenže, nekdy i nepatrná vec predstavuje významný rozdíl. Stríbro 0,99.99% (.9999, rafinované) obsahuje úhrnné množství necistot odpovídající 100 ppm shora uvedených kovu ve stejném pomeru, ale jeho cena ve forme drátu je o dost vyšší. Stríbro ryzosti 99,9999% (znecištení 10ppm) už je dražší než zlato a je velmi obtížné ho sehnat.
Vzorek koloidního stríbra 10 ppm (udelaného ze stríbrných elektrod 99,9%) byl poslán na celkovou analýzu primárních necistot. Výsledek: 1) sodík, 470 ppb, 2) vápník, 260 ppb, 3) mangan, 70 ppb, 4) draslík, 50 ppb, a 5) horcík, 24 ppb. Protože žádná z techto necistot nemohla být prictena samotnému stríbru, je zrejmé, že duraz by mel kladen spíš na cistotu vody a není treba zbytecne utrácet za velmi cisté stríbro.
Koncentrace
Koncentrace stríbra ve vode se obvykle udává v cásticích na milión, cili ppm. ppm ovšem vyjadruje "podíl", není indikátorem množství. Když je koloidní stríbro laboratorne testováno na hustotu, je výsledek uveden v miligramech na litr (mg./l). Milligram na litr je platné merítko hmotnosti v obsahu a predstavuje reálné množství. V metrické soustave váží jeden litr vody 1000 gramu a jeden miligram je jedna tisícina (1/1000) gramu. 1 mg./l je tedy totéž jako 1 ppm, pokud hovoríme o vode. Se znalostí hmotnosti stríbra pak mužeme vypocíst, že jedna cajová lžicka koloidního stríbra o hustote 5 ppm obsahuje asi 10 mikrogramu stríbra.
Dávkování
R. A. Kehoe v práci z roku 1940 udává, že nám prumerný denní prísun ovoce a zeleniny za normálních okolností poskytne neco mezi 50-100 mikrogramy stríbra jako stopového prvku. Od tech dob ovšem zemedelská puda v prumyslových zemích extrémne zchudla. Nejsou v ní už témer žádné stopové minerály. Ackoli nemáme spolehlivá císla o obsahu stríbra v pude, podle zprávy Earth Summit z roku 1992, za posledních 100 let poklesla hladina v pude obsažených minerálu v Severní Americe o více než 85%. Jinde to patrne nebude o mnoho lepší. Za predpokladu, že strava našich predku obsahovala stopy stríbra, jehož v naší nepochybne bude znacne méne, je jen rozumné doplnit výpadek koloidním stríbrem. Polévková lžíce roztoku hustoty 5 ppm poskytne asi 50 mikrogramu stríbra, což muže být považováno za "nutricní" množství, pokud ho budeme užívat každodenne. Každé množství nad dve polévkové lžíce denne, cili 100 mikrogramu, lze považovat za "lécebné". Pritom bychom nemeli predpokládat, že elektrokoloidní stríbro je rovnocenné, nebo že má stejný metabolický efekt jako stopové stríbro z potravních zdroju. Ale protože z rostlinných zdroju máme dnes k dispozici jen velmi málo stopového stríbra, je jeho koloidní forma patrne nejlepší náhradou. Chcete-li s užíváním experimentovat delší dobu, držte se množství považovaného za nutricní. Chcete-li experimentovat s vetšími dávkami, pak opatrne a jen po dobu jednoho nebo dvou dnu po sobe.
Nezávadnost a toxicita
Stríbro se muže chovat v tele toxicky, jako každý težký kov. Ale také jako výživný stopový minerál. Rozdíl spocívá jen ve velikosti cástic, NIKOLI v jejich koncentraci. Koloidní stríbro s cásticemi o velikosti 0,001 mikronu má cástice stokrát menší, než stríbrné preparáty s cásticemi o velikosti 0,1 mikronu. Cím menší cástice, tím menší je i pravdepodobnost, že se v tele bude chovat jako jed. Nejhorší toxická reakce na kovové stríbro, uvádená v lékarské literature, je stav nazvaný argyrie (vleklá otrava stríbrem). Argyrie je však výhradne kosmetický stav charakterizovaný trvalým namodralým zbarvením pleti. Argyrie nezpusobuje žádné fyzické potíže a nemá žádné jiné známé vedlejší úcinky. Pouze plet je modrave šedá. Pojem "modrá krev", hovoríme-li o evropských královských rodinách, pravdepodobne odkazuje na mírný stav argyrie, zpusobený trvalým stolováním za použití stríbrného nádobí. Je opravdu zajímavé vedet, že z použití cistého elektro-koloidního stríbra, prostého solí nebo jiných necistot, nebyl nikdy hlášen jediný prípad argyrie.
Poznámka: Mikrovelikost cástic patrne umožní, aby kompletne vyreagovaly v silné kyseline solné v žaludku na sraženinu AgCl, z cehož také vyplývá minimální prunik kovu do obehu. (Vzhledem k velikosti cástic se tedy Ag dostává do obehu jako chlorid a ne jako kov. Tématem pro vedce je zjistit, v jaké vazbe je deponováno v argyrických prípadech a hledat jeho prenašece v obehu. Bohužel se zde nabízí varianta kovového stríbra po depozici chloridu nebo s prenašecem do pokožky a následná reakce s UV zárením, což je proces obdobný jako ve fotografii. To je patrne duvodem nezabarvení hlubších tkání.) Je-li tomu tak, nelze pri užívání stríbra doporucit slunení.
Sraženina chloridu stríbrného, s minimem disociovaných ve vode rozpuštených iontu, je lépe vstrebatelná pri vysokém rozptýlení, vzniklém napríklad z mikrocástic Ag. Velké cástice mají menší zisk chloridu v žaludku, jehož kyselost je alikvótní výtežnosti.
Ackoli neohrožuje na živote, je argyrie jiste nežádoucí. Obvyklou prícinou je masivní príjem stríbrných solí, jako jsou napríklad dusicnan stríbrný a síran a chlorid stríbrný.
Jak toxické jsou tyto substance?
Nahlédneme do registru Agentury pro toxické substance a choroby. Všechno tyto soli stríbra jsou uvedeny jako toxiny, ale zároven zde stojí, že jediným dusledkem vysoké expozice je práve argyrie. EPA pro každou toxickou substanci která muže zaprícinit onemocnení vydává "kontrolní kód". Dusicnan stríbrný a síran stríbrný kontrolní kódy mají, zato chlorid stríbrný ne. To v podstate odpovídá informaci toxikologa. Úrady zjevne považují stríbro a jeho slouceniny za toxiny, které ale v zásade nemají žádné jiné úcinky, než schopnost menit barvu pleti.
Pri trochu hlubším pohledu najdete treba prednášky "Homeopathic Materia Medica" od J.T. Kenta. V cásti o použití kovového stríbra jako homeopatika, je 71 stran indikací (symptomu) zahrnujících pusobení na nervy a chrupavky, stejne jako zvýšený sklon k emocionálním výronum a mentální podráždenost. Seznam symptomu je opravdu dost obsáhlý. Užívání stríbra nás sice nemuže skolit nebo vyvolat v organizmu nejaké onemocnení, ale to nemusí znamenat že není toxické vubec. Ostatne, jako všechno, ceho neužíváme s mírou… Jak je videt, stríbro se umí chovat jako jemné dráždidlo a umí se ukládat v jistých tkáních. To naznacuje, že každodennní užívání koloidního stríbra nemusí být dobrý nápad, zejména pro lidi, kterí už mají zmínené symptomy.
Úcinnost
Studie zcásti provedená rímským Institutem mikrobiologie a publikovaná v "Applied and Environmental Microbiology", v prosinci 1992, testovala ruzné formy stríbra s cílem zjistit jejich schopnost nicit mikroorganizmy. Cisté elektro-koloidní stríbro jako širokospektrální germicid deklasovalo prostredky jako dusicnan stríbrný, chlorid stríbrný i známý, stríbro obsahující sulfadiazin. U všech tríd testovaných vzorku bakterií, plísní a koku, fungovalo cisté elektro-koloidní stríbro lépe a v mnohem nižších koncentracích. Výzkumníci dospeli k záveru, že libovolné prísady jen snižují úcinnost prostého stríbrného iontu; soli stríbra mají témer stokrát menší úcinnost.
Úcinnost elektro-koloidního stríbra jako širokospektrálního germicidu prímo souvisí s poctem a velikostí cástic. Stejný objem prostoru, jaký obsadí jedinoá stríbrná cástecka o velikosti 0,1 mikronu, muže zaujmout okolo 10 000 stríbrných cástecek o velikosti 0,001 mikronu. Snížení velikosti cástic pripouští nejen vetší rozptyl stríbra, ale také znacne zvyšuje celkovou plochu stríbrného povrchu prístupnou interakci s okolním prostredím. Toto, plus stabilita elektrického náboje, jsou nejduležitejší faktory vedoucí k úcinnosti koloidního stríbra.
Koloidní stríbro ocividne dokáže skolit asi veškeré mikroorganizmy, tedy vcetne "prátelské strevní flóry", kterou potrebuje zažívací systém pro správnou funkci. K dispozici jsou zprávy od stovek lidí užívajících koloidní stríbro každodenne a nikdy, ani pri dlouhodobém užívání, nepozorovali žádné zažívací problémy. Naproti tomu existují lidé, kterí podobné problémy meli, když ho užili vubec poprvé. Pravdepodobne šlo práve o vyhubení cásti strevní flóry, ale takové prípady jsou hodne vzácné.
Existují jisté úskoky, které snad mohou snížit pravdepodobnost pusobení na zažívání. Nejjednodušší je asi pul minuty pred spolknutím "cvachtat" koloidním stríbrem v ústech. Tento postup zároven vydatne dezinfikuje ústní dutinu. Jinou lstí je užívat menší dávky nekolikrát denne nebo pri jídlech. Každopádne, jestliže se vám presto podarí vyhubit neco strevní flóry, rychle ji obnovíte nekterým z produktu obsahujícím laktobacilus acidophilus.
Záver
Aktivita stríbra je tradicne osvedcená, není treba se ho bát ani v príborech a nádobí, ale naopak ho vyžadovat - obzvlášte na infekcních oddeleních v nemocnicích.Koloidní stríbro je v každém prípade výjimecný produkt. Muže zlepšit zdraví vám i celé vaší rodine stovkami zpusobu. Každý by se mel naucit jak si pripravit velmi kvalitní koloidní stríbro, a mít možnost delat si ho doma pro prípad, kdyby jacísi "regulovcíci" v budoucnu omezili jeho dostupnost.
Muže to být nejlepší "zdravotní pojištení", jaké jste kdy uzavreli!